Vážení a milí čtenáři,

naše paměť se v průběhu této zimy několikrát obrátila dávno do minulosti, se snahou vzpomenout si, kdy taková situace nastala naposledy. Ať si již vzpomeneme, nebo ne, tato zima nám, lesníkům, přinesla ještě něco, co se asi v minulosti nikdy nestalo. Ačkoliv podmínky jsou zcela ideální pro lesní výrobu, v podstatné části lesů vlastněných státem panuje klid, přerušený jen na chvíli v polovině ledna orkánem Kyrill, který za sebou nechal nedobrovolně „vyznačené“ tři čtvrtiny ročního etátu. Klid je však jenom zdánlivý, protože na dveře klepe jaro a s ním spojené povinnosti při obnově a ochraně lesa.

A ačkoliv jsou to povinnosti přímo zákonem stanovené, bude je zřejmě nutno zajistit způsobem přinejmenším nezákonným. Zní to pošetile, ale bohužel, LČR, s. p., se po více než tříleté „legitimní“ snaze zvýšit ekonomický efekt ze státních lesů dostaly do vlastní pasti. Jenom proto, že ke svému cíli použily nezákonných postupů. Na počátku se pokusily zneužít dominantního postavení na trhu k rychlému ukončení všech smluvních vztahů, poté provedly dvě vlny výběrových řízení zcela mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek a je jen otázkou času, kdy za celým příběhem udělá tečku ÚOHS a zruší zadávací řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek na rok 2007. Jím vydané předběžné opatření tomu jen nasvědčuje. Pak už jen zbývá pokořit poslední zákonnou normu, a tou je zákon o lesích, zejména v zákonných povinnostech obnovy a ochrany lesa. Pouze díky politickému rozhodnutí vlády vyhlásit nouzový stav v lesích se státnímu podniku podařilo uzavřít smlouvy na zpracování části kalamity, a to způsobem, který si opět vynutil kritiku, v uzavřených výběrových řízeních, zcela vybízejících ke kartelovým dohodám. Na tomto místě si pak klademe otázku, proč LČR v tomto případě nevyužily výsledků zadávacího řízení pro rok 2007 a neuzavřely na dotčených smluvních územních jednotkách komplexní smlouvy. Bylo by to rozhodnutí sic obtížně hledající zákonnou podporu, leč  v daném okamžiku logické a čisté. Takto se dá očekávat, že ÚOHS zadávací řízení na rok 2007 zruší a LČR nebudou mít žádnou zákonem přípustnou možnost, jak uzavřít smlouvy s podnikatelskými subjekty na zajištění činností k zabezpečení optimálního plnění všech funkcí lesa. Na tento krok čekají v prvé řadě pěstitelé sadebního materiálu, kteří mají ve svých provozech připravenou produkci sazenic pro jarní zalesnění u LČR v hodnotě vyšší než 200 mil. Kč. Nikdo z nás by nechtěl být v jejich kůži, ale ani v kůži nového vedení LČR. To teď nemá příliš času věc řešit, natož zákonem stanoveným postupem. Je to úkol veskrze pro management krizový a odvážný. Nezbývá než přijmout rozhodnutí, která jen těžko budou hledat oporu v zákoně, nicméně budou patřičně osvícená a zabrání dalším škodám. Mohla by to být rozhodnutí, politicky dostatečně podpořená, která po třech divokých letech přinesou klid a stabilitu do celého prostředí. Na tomto místě se nabízí otázka, jaká by to měla být rozhodnutí? Zadávací řízení na rok 2007 budou s největší pravděpodobností zrušena, smlouvy z výběrových řízení mimo zákon o zadávání veřejných zakázek jsou neplatné. Poslední úplné legitimní smluvní vztahy existovaly k 31. 12. 2004. Na výběr tedy nic moc, ale není nakonec nejvhodnější řešení vrátit se z toho nepřehledného bludiště někam na počátek vleklé krize a pokusit se nastolit takzvané „přechodné období“? V rámci něj by se měly LČR pokusit o částečné vyrovnání se smluvními partnery, stabilizaci prostředí a v široce konsensuálním prostředí najít cestu k novému smluvnímu vztahu jak ve svém obsahu, tak i formě zadání. To je již otázka pro ty, co mají pravomoc a odpovědnost, pro politiky a nový management LČR. Tohoto cíle však není možno efektivně dosáhnout bez vymezení jasné strategie a principů „nové organizace“ zadavatele.

Jaroslav Rygl

Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a. s., člen redakční rady LP