Vážení čtenáři, milí euroobčané,

nejspíš není možné v tomto čase psát redakční zamyšlení nad jinou skutečností než nad historickým vstupem naší země do Evropské unie.

Vážení a milí čtenáři,

v květnových dnech již budeme otevírat toto číslo Lesnické práce jako plnoprávní občané nové členské země Evropské unie. V posledních měsících jsme byli našimi médii doslova zahlceni rozličnými informacemi, souvisejícími s přípravou našeho státu na vstup do tohoto mocného geopolitického uskupení. Také Lesnická práce toto téma neopomíjela a v posledních letech, v návaznosti na daný stupeň poznání, postup přípravy a harmonizaci související legislativy v oblasti lesnictví, podávala pravidelné informace. Čtenářům těchto rubrik proto nejsou neznámé výrazy jako screeningový proces, Smlouva o přistoupení, přechodná období či programové dokumenty.

Od 1. 4. 2004 byl v rámci nové organizační struktury MZe úsek lesního hospodářství (LH) začleněn do strukturální sekce Ing. Karla Macha, dříve náměstka pro zemědělskou výrobu. Ve funkci státního tajemníka nahradil Ing. Pavla Rybníčka Ing. Miroslav Toman, CSc., který se stal zároveň 1. náměstkem ministra Palase. MZe má nyní čtyři sekce - ekonomickou (Ing. Karel Venera), strukturální (Ing. Karel Mach), komoditní (Ing. Zdeněk Růžička) a centrální (správní), kterou měl vést Pavel Rybníček. Ten však na přelomu března a dubna oznámil rezignaci (pro časopis Týden uvedl: „Řekl jsem, že odcházím. Nezlobte se, ale o důvodech mluvit nechci. Už jsem z toho unavený.“). Na MZe působil jako dlouholetý náměstek pro LH od r. 1990.

Karel Vančura

Letošní rok je určitým způsobem zvláštní a významný - Česká republika se po mnohaleté přípravě stane členským státem Evropského společenství. Na vstup do Evropské unie (EU) se připravovalo i lesní hospodářství (LH), jehož problematika je řazena do kapitoly zemědělství. Je zřejmé, že proces přistoupení kandidátských zemí má a zřejmě i nadále bude mít ve větší míře vliv i na lesnický sektor, pro který je kromě toho důležité, že EU po pěti letech přistupuje k hodnocení své Lesnické strategie přijaté na konci roku 1998.

Jiří Oliva

Téměř od počátku 2. tisíciletí existují snahy o vymezení pravidel pro chování člověka v lese. Ať šlo o tzv. městská práva, různé zákoníky, lesní řády či moderní lesní zákony, bylo jejich vydání vždy provázeno řadou sporů a odporem ze strany vlastníků nebo uživatelů lesa. Uvedu několik příkladů: Karlův zákoník - Maiestas Carolina - nedokázal prosadit ani Karel IV., byť byl zmocněn k jeho kodifikaci zemským sněmem; Karel VI. zase nedokázal přes odpor šlechty prosadit v 17. století nové lesní řády; tereziánský lesní řád z roku 1745 byl několikanásobně „znovu vydáván“, protože nebyl respektován, nebo celých 56 let se vlastníci lesů v Čechách dokázali bránit povinnosti mít odborného lesního hospodáře, kterou jim ukládal zákon č. 250 z roku 1852. A nakonec máme v paměti atmosféru, která provázela přijetí současně platného zákona č. 289/1995/Sb.

Přehled poškození lesních porostů v roce 2003 je tak jako v předchozích letech zpracován na základě hlášení lesnického provozu a údajů získaných v rámci poradenské činnosti Lesní ochranné služby (LOS) VÚLHM. Číselné údaje se vztahují na zhruba 75 % výměry lesů v ČR. Zahrnují všechny organizace hospodařící ve státních lesích; lesy obecní, soukromé a lesní družstva jsou zastoupeny pouze částečně (v níže uvedeném textu je proto potřebné chápat všechny číselné údaje ve smyslu tohoto omezení). Výskyt škodlivých činitelů je členěn podle bývalých okresů; pro přehlednost je v textu většina číselných údajů zaokrouhlena.

Jan Jeník

Potenciální přemnožení kůrovců v lesích ČR po mimořádně teplém a suchém roce 2003 může znovu vyvolat diskusi o oprávněnosti lesnických opatření ke kontrole tohoto škůdce i ve velkoplošných zvláště chráněných územích. Může pokračovat konfrontace názorů na lesnické zásahy proti kalamitám v obvodu přírodních rezervací a národních parků, jako tomu bylo v posledních decenniích v případě národních parků na bavorské a české straně Šumavy. Dá se očekávat, že mezi protichůdnými názory se znovu objeví teze „nechme kůrovce žít, neboť jsou součástí přírodních procesů“. Na konferenci Setkání lesníků tří generací (Česká lesnická společnost, Praha, 19. února 2004) jsem k tomuto nedorozumění vyslovil několik názorů:

Jiří Zahradníček, Jaroslav Ponikelský, Tomáš Vrška

Přírodě blízká lesní společenstva, charakteristická velikou druhovou pestrostí dřevin a prostorovou i věkovou diferenciací, jsou v NP Podyjí zastoupena na relativně největší ploše ve srovnání s ostatními českými národními parky. Realizace lesnických zásahů (tzv. obnovní management) a zjišťování změn ve stavu lesních porostů přinášely v průběhu minulého decennia řadu komplikací, spojených se standardním způsobem zařízení lesů metodou věkových tříd. Dvou- a víceetážové porosty s větším počtem druhů dřevin, ve kterých nižší etáže nejsou dosud nositeli hmotové produkce, jsou hůře uchopitelné při použití metody věkových tříd (např. určení průměrných taxačních veličin pro tabulkové odvození zásob porostu).