Ministr životního prostředí Libor Ambrozek informoval na tiskové konferenci (27. 4. 2004) o dokončení národního seznamu evropsky významných lokalit, které budou spolu s 41 ptačími oblastmi tvořit českou část celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000. Konference se zúčastnili i náměstek ministra RNDr. Ladislav Miko, ředitel AOPK Ing. Martin Dušek a jeho náměstek RNDr. František Pojer, ředitel SCHKO ČR PhDr. Petr Dolejský a ředitel Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP RNDr. Petr Roth, CSc.

Vedle právních předpisů, tvořících v souhrnu tzv. lesní právo (jde zejména o lesní zákon a jeho provádějící předpisy, zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, a zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin a „jeho“ vyhlášku č. 29/2004 Sb.), ovlivňují denní život vlastníků lesa a obecně lesních hospodářů též předpisy sloužící k ochraně jednotlivých složek životního prostředí. V jejich řadě má dlouhodobě zvláštní postavení zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

12. května 2004 se konala tisková konference NKÚ, kde byli novináři informováni mj. i o výsledcích kontroly v s. p. Lesy ČR (LČR). Z původně plánované rutinní kontroly se vlivem personálních a organizačních změn v sektoru lesního hospodářství (LH) stalo politikum, zvlášť po neobvyklém zveřejnění předběžných výsledků kontroly ministrem Palasem na tiskové konferenci v polovině února. Proto jsme kromě Ing. Mgr. Jiřího Kalivody, člena NKÚ, který řídil kontrolní akci a vypracoval kontrolní závěr 03/14 Majetek státu a prostředky státního rozpočtu poskytnuté LČR, oslovili i další osoby a instituce, které mají k závěrům protokolu co říci. Vrchní ředitel úseku LH MZe Jiří Dobiáš na naše otázky do uzávěrky neodpověděl, tiskový mluvčí LČR nám poskytl  zatím pouze tiskové prohlášení. K závěrům NKÚ se nevyjádřili ani bývalí náměstci MZe Pavel Rybníček a Jaromír Vašíček (ten s poukazem na to, že mu nebyla dána jako náměstkovi ministra zodpovědnému za LH příležitost v celém procesu kontroly NKÚ přímo hájit činnost, postoje a rozhodnutí MZe), stejně jako bývalý předseda dozorčí rady LČR Miroslav Sloup. S výsledky kontroly a reakcemi na ně (stanoviska současného i bývalého vedení LČR a ČAPLH) se můžete seznámit v příloze LP.

V několika posledních letech se mohlo zdát, že smrk, naše v lesích nejhojněji zastoupená dřevina, nemá v České republice pevného obhájce. Jistě, byli zde a jsou jednotlivci, kteří se této dřeviny zastávají, ale v porovnání s trendem strmého zvyšování podílu melioračních dřevin jsou to hlasy slabé. 23. a 24. dubna proběhlo ve Svobodě nad Úpou v areálu lesnického učiliště setkání, které mělo za cíl na základě objektivních faktů smrk v našem prostředí alespoň částečně rehabilitovat.

Velká část příslušníků několika lesnických generací spojovala spořádané lesní hospodářství (LH) se smrkovými, popř. borovými stejnorodými stejnověkými porosty. Jejich nepochybnou předností byl vysoký objem produkce široce zužitkovatelného dřeva, která se dala poměrně snadno organizovat holosečným způsobem obhospodařování v lese věkových tříd. Mimořádná biologická plasticita umožnila smrk rozšířit daleko mimo jeho přirozený výskyt. Propracovaná časová a prostorová úprava poměrně dobře zabezpečovala trvalou vyrovnanost výnosu dříví, pokud ovšem taková organizace neselhala zásahem přírodních událostí.

Opočenské pěstování lesů bývá spojováno se jménem Hugo Koniase, který od svého nástupu (1924) na velkostatek Opočno Colloredo–Mansfeldů realizoval přeměny a převody smrkových a borových monokultur na porosty smíšené a různověké. Méně se ví, že H. Konias byl také iniciátorem neobvyklé metody pročistek (KONIAS 1951). Aplikoval totiž Schädelinovy čistky z bukových porostů i na mlaziny dubové a modifikoval je tím, že odstraňované jedince neuřezával u země, ale ve spodní třetině koruny. Tímto komolením, které mělo za následek regeneraci zbylé části koruny, sledoval zvýšení statické stability přehoustlých mlazin a kryt půdy proti zabuřenění.

V záplavě informací médií je (s různou mírou objektivity) hodnocen stav vývoje kůrovcové situace v loňském roce a poukazuje se na očekávané plošné poškození lesa. S ohledem na dominantní zastoupení smrkových porostů v našich lesích jde zejména o poškození této dřeviny; mimořádně velké nebezpečí však hrozí i u borovic, jak se ukazuje zejména v posledním období. O tom, že nejde o planý poplach, svědčí řada skutečností. Především jde o přehledy vývoje nahodilých těžeb způsobených právě v důsledku silného napadení podkorním hmyzem, a to podle své významnosti nejvíce lýkožroutem smrkovým, lýkožroutem lesklým, případně místy lýkožroutem menším a na severní Moravě a ve Slezsku lýkožroutem severským (blíže viz LP 4/2004, LP 5/2004).

Vilém Podrázský, Jiří Remeš 

Žloutnutí smrku se objevuje nejen v oblastech s výrazným působením imisí, ale mozaikovitě ve starších i mladších porostech po celém území střední Evropy. I v těchto případech dochází k výraznému poškození stromů, ústícímu až k odumírání nejvíce poškozených jedinců. V nepříznivých podmínkách (v lokálním i regionálním měřítku) proto musíme přijmout adekvátní opatření.